Tolerovat či netolerovat Islám?

Svoboda náboženského vyznámí je jedním z mnoha atributů demokracie. To je samo o sobě dost silný argument pro to, abychom Islám tolerovali. Jenže co když je ona ideologie v rozporu s demokratickými principy?

Například nacismus legální není a přitom jde o ideologii v mnohém podobnou. Je třeba si uvědomit jeden základní fakt. Náboženství je psychická porucha. Nejen Islám, ale náboženství obecně. To neříkám proto, že bych chtěl někoho urážet nebo provokovat, to říkám proto, že to tak je. Každé náboženství je založeno na tzv. bludech. Co je to blud? Cituji: “Blud je patologická porucha myšlení kvalitativního rázu. Definujeme ho jako chorobné a nevývratné přesvědčení o nějaké skutečnosti. Jedinec koná za všech okolností v souladu se svým bludem a nelze ho za žádných okolností vyvrátit”. Není přesně toto náboženství? Jedinec jedná na základě vymyšlených „skutečností”, řídí se iracionálními pravidly, která jakože nastolil Bůh. Ovšem náboženství není samotná víra v Boha, náboženství je právě komplex tohoto normalizovaného chování. No není to absurdní? Bůh chce, abyste nejedli vepřové,  modlili se, drželi půst, obětovali zvířata a spoustu dalších nesmyslů? Já vůbec netvrdím, že Bůh není, on možná opravdu je. Ale pokud je, pak jsou mu všechny tyto nesmysly zcela ukradené a pokud stvořil třeba krávu, pak asi sotva po někom bude chtít, aby ji zabil na jeho počest. Osobně si ale Boha nepředstavuji jako nějakou bytost. Pro mě je Bůh princip. Ve Vesmíru prostě běží nějaký proces a ten je důsledkem toho Boha ovšem bez zpětné vazby. Bůh nijak nekontroluje, zda se někde něco pokazilo. Proces prostě běží. Je to ovšem jen představa, můžeme to nazvat vírou, ale nikomu ji nevnucuji a netrvám na ni. Ostatně kdyby Bůh chtěl, aby v něj lidé věřili, tak se o to postará sám. Zároveň nevidím důvod, proč by nevíra v Boha měla být hříchem. Pokud bych věřil, že Země je placatá, bylo by to vzhledem ke všem důkazům hloupé, ale nebyl by to hřích. I pokud by Bůh chtěl, abych v něj věřil, nemůže mi mít za zlé, pokud v něj neuvěřím, protože de facto nevěřím člověku, který mi informaci o Bohu zprostředkovává. Čili pokud mi nějaký Jehovista vypráví o Bohu a já mu nevěřím, tak nevěřím tomu člověku, ne Bohu. S Bohem to nemá co dělat. Nikomu bych tím neublížil. Pokud někdo tvrdí, že nevíra v Boha je hřích, pak je to blázen a je to dostačující důvod pro to, aby se rozumný člověk tomuto jedinci postavil do opozice. Proč si myslíte, že největší zvěrstva páchali lidé ve jménu náboženství? Je to právě proto, že jsou tito lidé psychicky narušení. Pokud vědec věří nějaké své teorii, většinou vychází z reálných poznatků. Pokud své teorii věří i poté, co byla vyvrácena, pak se z něj stává šílený vědec. Šílený vědec je zlo a ten, kdo podlehl náboženství, se také stává zlem.

Když se podívám na křesťanské desatero, tak jsou to vesměs racionální body a řídit se jimi je z mnoha ohledu dobré. Pokud by se jím každý řídil, tak v podstatě žijeme v lepším světě bez vražd, krádeží a lží. Tento etický kodex lze ovšem dodržovat bez jakýchkoliv iracionálních dodatků či dokonce iracionálního základu. Teoreticky bych si mohl vymyslet svou vlastní víru v chlupaté hady, kteří stvořili svět a které bych měl uctíat. A k tomu vymyslet pár dalších pravidel jako, že se nesmím dotknout ničeho, co je zbarveno modře. Ač bych takto nikomu neubližoval, většina lidí by mě považovala za blázna. A z praktického hlediska bych se velmi omezoval tím, že bych se nesměl dotknout modrých věcí, čili i zde by byl negativní důsledek, který je naprosto ale naprosto zbytečný. No ale křesťanství a Islám jsou de facto také “víra v chlupaté hady”. Jediný rozdíl je v tom, že jejich “chlupatí hadi” mají tradici. Čili náboženství by se dalo definovat jako “lež s tradicí”. Nic víc v tom není.  Pro některé to zní možná kacířsky, ale prostě jen říkám, že král je nahý.  Na druhou stranu si myslím, že náboženství se dá tolerovat, ovšem jen tehdy, pokud je neškodné. Pokud bych žil ve středověku, pak bych křesťanství zřejmě z celé duše nenáviděl a byl bych pro jeho zrušení (samozřejmě jen vnitřně, jako jednotlivec bych  neměl jakoukoliv sílu něco takového prosadit). Nyní křesťané žádné utrpení druhým nepředstavují, čili nevidím důvod jim házet klacky pod nohy.  Je ale Islám na tom stejně?

Odpověď můžeme najít v muslimských zemích. Kolik z těch zemí žije v míru bez konfliktů s nevěřícími či jinověrci? Ani ta opěvovaná Indonésie!  I taková blbost jako je zákaz stavění sněhuláků jako nám nedávno předvedli Saudové (země bohatá na nesmysly), je z mého pohledu odporná a to je jeden z těch nejméně omezujících zákonů. Děkuji nechci! Jako vždy u jakéhokoliv rozhodování si musíme uvědomit, co můžeme otevřeností k Islámu získat a co ztratit. Inu získat můžeme dobrého pramálo, naopak ztratit můžeme hodně – vlastně všechno. Ono to vypadá, že u nás žádná islamizace nehrozí. Problém přijímání Islámu v ČR a Evropě je v salámové metodě. To, co se dnes jeví jako neprosaditelné, může být za pár let realitou. Pokud dnes schválíme jakékoliv ústupky od našich hodnot, jak budeme za pár let bránit naši kulturu, když už bude nemocná? Pokud se podíváme na muslimské země jako celek, rozhodně to nevypadá, že by extrémismu ubývalo a Islám směřoval blíže k demokracii či se postupně alespoň dostával na úroveň křesťanství. Nejde o to, že je Islám o několik století mladší. On k žádné reformě ani nesměřuje.  Pokud se podívám na evropské země “kontaminované Islámem”, co bych měl vidět dobrého? Jaký přínos přistěhovalci pro tyto země měli? Vypadají  čtvrti s převahou islámských přistěhovalců lépe než původní německé, švédské či francouzské? Kde je vyšší a kde nižší kriminalita? Nevidím racionální důvod vycházet Muslimům jakkoliv vstříc. Islámu v ČR říkám jednoznačné ne.

Zaměříme-li se na různé  (mnohdy vyhaslé) teroristické skupiny, zjistíme, že tyto skupiny mají určité podmínky. Něco, co žádají, něco, kvůli čemu bojují, něco, co je příčinou toho, proč se z nich stali teroristé. Většinou se jedná o tendenci získat nějaké území, které ta skupina považuje za své. To se týká i skupin Kurdů, které jsou ze strany USA považovány za teroristické. Ale netýká se to islamistických skupin. Ty nebojují za zisk nějakého území a nekladou si žádné podmínky. Ani Usama Bin Ládin po Spojených státech nic nepožadoval. Žádný výměnný obchod typu “ty mi dáš tohle a já přestanu”. Jak lze s někým jednat, kdo nemá žádné požadavky, které lze aspoň teoreticky uspokojit? Otázkou je, za co tedy bojují. Odpověď sami islámisté již mnohokrát zveřejnili. Bojují proti nám a našemu způsobu života. Zároveň si myslím, že právě Kurdové v případě ukončení konfliktu s ISIL a vytvoření vlastního státu, nebudou pro svět představovat nebezpečí. Oni si chtějí žít ve svém, mají konkrétní představu, čeho chtějí dosáhnout a žádnou invazi do Evropy či jinam neplánují ani se nijak neztotožňují s prohlášeními islámistických organizací, přestože jsou většinou také Muslimové a netrvdím, že nepodnikají teroristické akce.  I v Evropě máme nyní válku a v každé válce se dějí různá zvěrstva. Ale nelze si nevšimnout toho kontrastu. Ani ukrajinská ani proruská strana necílí primárně na civilisty.

Čili abych to shrnul…žádná muslimská země nežije tak, že by nediskriminovala stoupence jiného než muslimského vyznání a kde by na základě vyznání nedocházelo ke konfliktům. Ještě jednou opakuji to slovo – žádná! Mnohé z těchto zemí jsou nestabilní a probíhají v nich boje. Každá evropská země s vysokým počtem muslimských přivandrovalců má problémy s jejich nezaměstnaností, neznalostí místního jazyka a kriminalitou včetně vražd ze cti. Co z toho  vás sluníčkáře a vás paní či slečno Maruškinová nejvíce fascinuje?